Noc kostelů, farář Jan, šenk na faře a první pomník dopravní nehody na světě

Že nevíte, co mají tyto pojmy společného? Je to historie Dolních Jirčan, zejména pak kostela svatého Václava. Jezdíme kolem něj každý den, vídáme ho z Jesenice, z Pražského okruhu, z kopce nad Libeří i z dalších míst, a přesto si troufám tvrdit, že o něm mnoho nevíme. Především díky práci Lenky Bejdové a jejího týmu jsme měli možnost se o historii kostela a obce trochu poučit na akci zvané „Noc kostelů“, která se uskutečnila v pátek 27.5.2011.

Noc kostelů je obdobou Muzejní noci, tedy událost, při které církev otevře brány svých chrámů a kostelů široké veřejnosti, která tak má možnost si vyslechnout povídání o historii svatostánku, farnosti a okolí a navíc si lze prohlédnout i jindy uzavřené prostory opět s náležitým výkladem.  Je veliká škoda, že programy jednotlivých kostelů se vzájemně překrývají, a mnoho lidí tak dá přednost některému ze známých chrámů před místním kostelíkem.

Ale vraťme se nyní do Jirčan a do kostela svatého Václava. Zdejší noc kostelů byla zahájena právě Lenkou Bejdovou v 18.00 a návštěvníci si vyslechli poutavou přednášku o historii kostela a blízkého okolí. Její úplné znění naleznete na stránkách obce. Poté následovalo krátké představení dětí z místní mateřské školy, které si spolu se svými učitelkami připravily program skládající se z písní, básní a malá Eliška zahrála také na flétnu. Poté si návštěvníci mohli prohlédnout také přilehlé prostory, jako jsou sakristie, galerie s varhany a další.

Noc kostelů je akce, která není jen o víře a návštěvníci měli možnost vyslechnout si mnoho zajímavého z historie obce i samotného kostela a nezbývá než poděkovat pořadatelům za uskutečnění této události.

Něco o kostelu

Původní kostel svatého Václava byl postaven koncem 12. století. Z té doby se dochovalo kruhové kněžiště, dochované jsou jeho obvodové zdi. Z roku 1300 zachována jen apsida a zákristie, kostelní loď je novorománská z roku 1877, dřevěná zvonice jednou vyhořela od blesku a jednou spadla stářím. Zděná zvonice dostavěna počátkem 20 století. Před několika lety prošel interiér i exteriér kostela důkladnou rekonstrukcí, díky které je opravdovou chloubou.

Interiér kostela bohužel utrpěl ztráty díky nájezdu zlodějů, takže zde chybí sochy svatého Prokopa a svatého Vojtěcha za oltářem a u postranních oltářů. V kostele je rovněž náhrobní kámen se dvěma znaky a nápisy, které patří Ferdinandu ze Sebušína a Mandelíně ze Sebušína.

Nad hlavním oltářem visí rokokový obraz knížete Václava od malíře Raaba. Nad postranním oltářem vpravo visí obraz svaté rodiny, pod ním je socha Panny Marie. Na levém postranním oltáři visí obraz sv. Kateřiny Sienské a pod ním je socha sv. Terezie z Lisieux. Terezie z Lisieux se narodila se 2. ledna 1873 ve Francii jako Terezie Martinová, pocházela z velmi chudých poměrů, měla 9 sourozenců, z toho 5 zemřelo. Do řádu karmelitek byla přijata výjimečně již v 15 letech, musel o tom být informován papež a povolit diecézní biskup. Ona sama byla velmi nemocná, trpěla stavy úzkosti, a zemřela ve 24 letech na tuberkulózu. Často byla mučena myšlenkou, že ji Bůh opustil, někdy dokonce že je odsouzena k zatracení. Jejím heslem bylo „Všechno je milost“. Posmrtně byl vydán spis jejích vzpomínek z dětství nazvaný Historie jedné duše. Prohlášena za svatou byla v roce 1925 a Lisieux se stalo poutním místem Západu a byla tam postavena bazilika, kde je svatá Terezie pohřbena ve skleněné rakvi. Je patronkou misií na celém světě, Francie, nemocných AIDS a TBC, pilotů a učitelkou církve.

Obětní stůl, křeslo pro kněze, kříž a lavici pro ministranty, před čtyřmi lety je navrhl a vytvořil umělecký truhlář pan Michal Tydlitát z místní truhlárny. Varhany z roku 1880 vyrobil pražský varhanář Karl  Schiffner. V kostele jsou rovněž osazeny tři zvony:  Poledňák, svatý Václav a umíráček svatý Vojtěch zvaný Vojta.

Abychom však nezůstali jen u strohých čísel a výčtu uměleckých předmětů, archívy zmiňují i faráře Jana, který zde působil v 16. století nebyl zrovna vzorem ctností – opíjel se, nálevnu na faře měl, ve vězení seděl, dokonce si na faře držel i povětrnici. To si ale místní sedláci nenechali líbit a vtrhli na faru a nevěstku mu sebrali – sami pro sebe.

Asi zde nemá valný smysl opisovat vše, co bylo na noci kostelů předneseno, to si můžete poslechnout na http://psary.cz , ale zmíním ještě jednu zajímavost, kterou se návštěvníci mohli dozvědět.

Na staré benešovské, poblíž čerpací stanice mezi Horními Jirčany a Jesenicí je pomníček. 22. prosince 1706 zahynula na hranici Jirčan a Jesenice na benešovské silnici baronka Maxmiliána Asterlová. Zemřela při tragické nehodě kočáru při cestě z Vídně do Prahy. O dva roky později zde nechal její manžel a zeť postavit pomník. Pomník má 2 zajímavosti: je postaven jako štíhlá, mírně zaoblená trojúhelníková stavba a dále je to 1. pomník na světě postavený oběti dopravní nehody.