Dolní Jirčany jsou ves s dlouhou historií, která byla původně majetkem církevní vrchnosti. První zmínka je z roku 1052, kdy Spytihněv II. daroval ostrovskému klášteru v Jerčanech dva hrnčíře, kteří třikrát za rok darovali klášteru misky a jiné nádoby, štítař darovaný r. 1052 kapitule boleslavské odváděl 6 štítů ročně. Obyvatelé se živili zemědělstvím, někteří pracovali v Jílovém ve zlatonosných dolech. Při hledání zlatonosných vod zkoumali Libeřský potok až k jeho pramenům. Zlato hledali ceděním vody přes hustá síta. Dle tehdejšího zvyku zanechali znamení, že se zde voda gerčila (cedila) a postupem doby se měnil název na Gerčily-Gerčiny-Gerczany – Jerčiny až k dnešnímu názvu Jirčany.
V předhusitské době jsou v místě nejméně dva vladyčí dvorce, které vlastní : 1323 Václav z Jirčan, 1370 Štěpán ze Střímelic, 1379 Šimon z Jirčan. V 15. a 16. století část vsi vlastní řada majitelů, jedna část patří k panství Břežany. V roce 1684 konvent v Emauzích prodává svoji část Antonínu hraběti Gallasovi, část vlastní v roce 1689 i hraběnka Marie Picolominová. V roce 1694 všechen majetek kupuje Bedřich z Trautmannsdorfu a trvale jej připojuje k Břežanům. V roce 1785 je první zmínka o Hořejších Jirčanech, založených na území Jirčan od té doby Dolních. V té době stály v Horních Jirčanech čtyři domy v místě zvaném „Na chalupách“. V roce 1869 měla obec 342 obyvatel a 43 domů a stavení.
Škola D. Jirčanech vznikla v roce 1693 a docházely do ní děti z Jirčan, Psár, Jesenice, Břežan a z Okrouhla. Roku 1821 byla patronem arcibiskupem Václavem Leopoldem Chlumčanským postavena nová budova přízemní a v roce 1882 obecní zastupitelstvo rozhodlo o přístavbě prvního patra nákladem 8770 zlatých, 5 krejcarů. V 19. století chodilo do školy až 238 dětí. V roce 1898 měla obec 57 domů, 413 obyvatel, z toho 191 mužů a 222 žen.
Významnou kulturní památkou Jirčan je kostel sv. Václava. Původně raně gotický kostel zřejmě z roku 1186 se zachovalou apsidou a sakristií, ke kterým byla v roce 1877 přistavěna pseudorománská loď s věží.. Zařízení : hlavní rokokový oltář s obrazem světce od I. Raaba a sochami sv. Prokopa a Vojtěcha, oltář Svaté rodiny a oltář sv. Kláry z roku 1725. Ke zvonu se váže zajímavá historka. V roce 1755 došlo mezi Pruským a Rakouským oddílem k malé bitvě, kdy se pruský oddíl upevnil u kostela a přilehlém hřbitově. Místní obyvatelé se schovali po sklepích a během bitvy uslyšeli zvuk připomínající úder kladivem do kovadliny. Po skončení boje uviděli kousek uraženého zvonu, který při dopadu udeřil o kámen. Od té doby se místu říká Hlásov. Nynější chrám byl dostavěn v roce 1877. Na kostelní věži byly zavěšeny 4 zvony, 3 z nich však byly v první světové válce sejmuty a byly použity k válečným účelům.
Štědřík : Osada je prvně jmenována v roce 1282, kdy je majetkem kapituly Vyšehradské, v roce 1356 král Karel IV. dvůr daroval opatu kláštera v Sázavě. Po husitských válkách má Štědřík stejné majitele jako blízké Jirčany, v letech 1626 – 1850 náleží k panství Břežany. Osadou Dolních Jirčan je Štědřík uváděn až do roku 1960.